Bronzový nánožník z Vliněvsi

V 60. letech 20. století mělnické muzeum získalo domácí sbírku Václava Maštalíře, který byl svého času zaměstnancem Pšeničkovy pískovny jižně od obce Vliněves. Těžba písku (především ve 40. letech 20. století) v těchto místech porušila polykulturní lokalitu. Tento termín znamená, že jedno místo bylo díky svým příhodným podmínkám k životu pravidelně osídlováno či jinak využíváno v různých historických dobách. V. Maštalíř si byl vědom hodnoty památek, které byly v průběhu (naštěstí) ručního kopání písku objevovány, a tak při práci zachránil množství archeologických nálezů z různých dob, především neolitu, eneolitu, doby bronzové, halštatu, laténu i doby římské.

V místech pískovny se nacházelo „keltské“ pohřebiště. Zdejší hroby byly rozloženy v pravidelných pásech od západu k východu a orientovány byly ve směru sever-jih. Samotné kosterní pozůstatky se v písčitém podloží zachovaly špatně, lépe na tom byly předměty z hrobové výbavy pohřbených jedinců, především ty z kovu.

V jednom z hrobů byla pohřbena žena, která měla na noze navlečený šperk, jenž byl v módě tehdejší doby (střední doba laténská, cca 3. a 2. stol. př. n. l.). Jednalo se o masivní (litý) bronzový nánožník z dutých hladkých polokoulí o průměru 120-130 mm. O dalších nálezech z hrobu nemáme konkrétní informace, ale dá se předpokládat, že byla žena na svou poslední cestu ozdobena ještě více. O keltských ženách je známo, že byly velké parádnice.